Ovidiův sen

Březen začíná, pomalu se zvedají denní teploty. Ještě pár dnů a bude možno vyrazit do jarní přírody. A tak je potřebné rychle uklidit zimní špínu a nepořádek. A při této činnosti se otvírají i archívy a je jednom vytaženém spisku jsem nalezl i "Ovidiův sen" .

Bíle růže smutku vroubí sváteční ten den,

car Hamlet u lože Euridiky stojí okouzlen.

Glycerinové slzy pláče

do Othellova pláště,

v němž skryl se vrah.

Budoucnost noci věští jen

šaška Leara divný sen

Sen mládí, krásy, lásky,

sen, jehož čelo snoubí vrásky,

sen čísel z varieté,

sen panny šestileté,

sen magova hada v cylindru modři,

sen roztoku srdcí v hoři,

sen Isaka s chlebem ba i solí,

sen vztahů s cizí vůli,

sen žoldáků peněz nevlastnících,

sen zběhů z válek příštích,

sen otevřených očí z válek příštích,

sen otevřených oči i zamhouřených víček,

za jejichž závojem žije další den.

A pokračuje lidstva Ovidiův sen.

Kain harfu Ábelovu v ohni spálil

a samohonku sobě nalil.

A od té doby častokrát

umírá oběť dříve nežli vrah.

A předtím nežli oheň z harfy vzplál

Adam si Evu udělal.

Pak Adam s Julii si šťastně žil,

až had je o ráj připravil,

těžce se žije s láskou v hrudi spící,

těžce se žije duší bdící,

těžce, jak ozón v louží plá,

přetěžký úděl člověk má,

snad jenom láska osud ten zlehčit má

i když i ta je přetěžká.

Já takto mluvit smím,

neb vleku za sebou Pyrhův stín...